Kaktusáře si podmanila tvarová rozmanitost, elegance, barevnost i mohutnost těchto exotických rostlin

Kaktusům svědčí balkóny i pařeniště

Mnoho milovníků a pěstitelů kaktusů začínalo na pravidelných výstavách. Podmanila si je bohatá tvarová rozmanitost, elegance, barevnost nebo mohutnost rostlin. Spouštěcím mechanismem k této zálibě však může být i setkání s člověkem-kaktusářem, který vás svou vášní a opravdovým zápalem strhne.

Jedním z těch, jehož srdce se doslova zrcadlí na stovkách exemplářů pichlavých krasavců, obsažených v jeho velmi ceněné sbírce, je i Josef Odehnal z Brna. Pro ty, kteří zatoužili mít nějaké kaktusy jen pro sebe, ale nejsou si jisti, že by jejich pěstování zvládli, tedy přinášíme rady od předsedy jednoho z nejstarších kaktusářských klubů v ČR a zároveň druhé nejrozsáhlejší kaktusářské organizace na světě Astrophytum Brno. Josef Odehnal je i předsedou Společnosti českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů, která vydává časopis Kaktusy.

„Aby kaktusy dobře rostly, udržovaly si pravidelný tvar a také bohatě kvetly, je nutné dodržovat hlavní zásady pěstování. Kaktusy patří mezi sukulentní rostliny. Vyvinuly se z normálních zelených rostlin na místech s extrémními klimatickými podmínkami. Musely se vyrovnávat s nedostatkem vody hlavně v oblastech s pravidelným obdobím sucha, na skalách, v písčitých nebo kamenitých půdách či dokonce na stromech,“ zdůraznil Josef Odehnal., který opakovaně podnikl studijní cesty do Mexika, do Kalifornie, do Argentiny i Bolívie, aby mohl kaktusy sledovat v jejich přírodních stanovištích.

„Kaktus není jen doplňkem interiéru, jde o živý organismus. Pokud jeho nárokům vyhovíme, docílíme zdravé rostliny. Zvláštní potřeby kaktusů však můžeme využít i k vlastnímu prospěchu. Třeba při odjezdu na dovolenou si nemusíme lámat hlavu s tím, kdo bude rostliny opatrovat, neboť i naši dlouhodobou nepřítomnost velmi dobře snášejí,“ říká Odehnal, který s pěstováním začal v přelomovém roce 1968.

Výběr vhodných rostlin

Kaktusy rostou v Jižní i Severní Americe, od jihu Kanady až po Patagonii. Najdete je na kraji oceánu i vysoko v horách. Proto musíme dobře vědět, odkud který druh pochází, protože vysokohorská rostlina zvyklá na množství horského vzduchu, ultrafialového záření a slunečního světla poslu s kolísáním teplot nebude dobře prosperovat za panelákovým oknem bez patřičného větrání a bez hodně chladného a suchého zimování. Odbornou radu proto žádejte již při nákupu rostliny s tím, že si později dokoupíte literaturu. Každá koupená rostlina by měla být označena jmenovkou. Poskytuje cenné informace o původu kaktusu a hodí se, budete-li potřebovat později poradit.

Umístění

Na co nejsvětlejším místě! Vhodná je východní, jihovýchodní, jižní nebo jihozápadní světová strana. Západní okno svědčí pouze některým stínomilným druhům. Severně orientované okno není pro pěstování kaktusů vhodné vůbec! Kaktusům svědčí okna, předokenní skleníčky, kryté balkóny, zahradní pařeniště, skleníky a při dostatečných zkušenostech je lze pěstovat i pod širým nebem.

Zemina

Musí být dostatečně vzdušná a propustná. Lze ji koupit již hotovou jako substrát pro kaktusy a sukulenty nebo si ji namíchat z 1 dílu listovky, 1 dílu drnovky, 1 dílu hrubšího praného písku a 1 dílu antuky nebo granitové drtě. Můžeme přidat i trochu rašeliny a agroperlitu. Směs pro jistotu necháme buď přemrznout, nebo ji přepaříme při 100 stupních Celsia 1 hodinu.

Přesazování

Přesazování je nutné po vyčerpání živin v substrátu asi po třech letech. Obvykle ho provádíme koncem února a začátkem března. Rostliny opatrně vyklopíme, starou zeminu odstraníme a nožem seřízneme zaschlá místa a příliš dlouhé kořeny tak, aby mohly směřovat dolů. Zkontrolujeme, zda kořeny nejsou zamořeny škůdci. Potom je necháme několik dní ležet na suchém a teplém místě, aby se rány dobře zatáhly. Otvory v květináči zakryjeme kamínky a na dno hrubého propustného materiálu jako drenáž, nasypeme slabou vrstvu zeminy, vložíme kaktus a za stálého přidržování rostliny obsypáváme zeminou. Poklepem o podložku zeminu setřeseme. Vrch obsypeme hrubým pískem nebo štěrkem či antukou o velikosti zrn asi 5 mm. Obsypaná rostlina lépe vypadá a materiál chrání krček před vlhkostí.

Vegetace

Přesazený kaktus hned nezaléváme. Dáme ho ale na světlé a teplé místo. Pouze ho přistíníme proti prvnímu jarnímu sluníčku. Mezi okny stačí použít průsvitný papír, skleník můžeme přetřít slabým roztokem vápenného mléka. Poprvé zaléváme koncem března, začátkem dubna, nejlépe mírně ohřátou vodou po ránu. Zdravá rostlina se napije během dvou až tří dnů, pokožka se jí vyhladí, v temeni se objeví známky růstu i první poupata. V takovém případě můžeme stínění klidně odstranit. Pokud však pokožka zůstane scvrklá a substrát mokrý, s další zálivkou nespěcháme. U čerstvě přesazených rostlin zřejmě ještě nejsou vytvořeny čekací kořeny, u těch starších to může být známka poškození. Potom je nutné vyndat kaktus z květináče, seříznout uhnilé kořeny až do zdravé části, až má celý řez bílou barvu bez hnědých skvrn. Zbylou rostlinu necháme zahojit – zaschnout, teprve po vytvoření čekacích kořínků, což může trvat i několik měsíců, ji znovu zasadíme.

Větrání

Malé prostory mezi okny a v předokenních skleníčcích se snadno přehřívají, proto je musíme často a důkladně větrat. Příliš vysoká teplota pod sklem zbytečně ničí mnoho krásných rostlin. Optimální teplota pro většinu druhů se pohybuje okolo 20 až 30 stupňů přes den a 10 až 15 stupňů v noci.

Zálivka

Nejvhodnější je měkká voda dešťová, říční nebo rybniční, lze použít i dobře odstátou vodu z vodovodu. Ta ale nechává na kaktusech skvrny a rostliny musíme častěji přesazovat. Zjara zaléváme opatrně, počátkem léta častěji, nejlépe po bouřkách a dešti, nehrozí-li dlouhodobý pokles teploty. Další zálivka následuje až po proschnutí zeminy. Zaléváme ráno nebo večer, v misce nesmí stát přebytečná voda. Většinou se kaktusy spokojí s několika zálivkami během vegetace. Při naší nepřítomnosti je nikdy nestavíme do misky s vodou!

Přezimování

Od konce září již nezaléváme. Necháme kaktusy důkladně vyschnout, po zastavení růstu je uložíme na světlém a chladném místě s teplotou od 5 do maximálně 15 stupňů. Můžeme je nechat i ve tmě, kde je necháme až do jara.

Škůdci

Nejnebezpečnější je kořenovka, která škodí sáním na kořenech rostlin a kterou poznáme podle bílých skvrn na okolní zemině a na stěnách kořenáče. K dalším patří vlnatka nebo červený pavouček. Napadení je nutné zachytit co nejdříve. Poškozené místo zasáhneme postřikem proti škůdcům v době, kdy nesvítí slunce. Po čtrnácti dnech opakujeme.

Zdroj

Zdroj: Novinový článek v příloze Rádce, noviny Svoboda středa 2. června 1999, strana 1

Autor: Petra Selingerová

Důvod: opsáno při učení psaní všemi deseti, přišlo mi škoda nezveřejnit pro ostatní tento pěkný článek o kaktusech. Nejsem tedy autorem.